← Zpět do deníku

Kraj pod Králickým Sněžníkem zasypal čerstvý sníh

16.1.2018

Zbytky trávy vykukují zpoza čerstvý sníh, který zasypal kraj pod Králickým Sněžníkem. Pozoruješ, jak smělé stonky prorážejí bílá pole a marně vyhlížejí jaro. Slunce se tady v lednu dlouho na obloze nezdrží. V takovém pološeru je krajina skoro černobílá, zbavená barev vyniká pouze svými liniemi. 

Scházíš dolů do údolí a ledová vrstva křupe pod nohama. Z oblohy se pomalu začíná snášet další sníh, který tvoje stopy brzo zahladí. Aby ten, co se tady po tobě zjeví, mohl tuto překrásnou samotu nerušeně sdílet, beze svědků, jen sám se sebou.

7.8.2018

Na louky pod bělavé mraky

Pověsila se mu kolem krku. Hlavu opřela o ramena a zašeptala: „Vezmi mě tam nahoru“ a ukázala prstem skrz pootevřené okno. „Tam na louky, jak jsi o nich vyprávěl.“ Vzduch zahřívalo odpol...

Číst článek

29.6.2019

Zjizvenou krajinou

Stopy důlní činnosti pomalu zahlazuje vegetace. Zbytky rozbořených zdí a základů budov zarůstají. Podél cesty se vine jako nekonečný had oprýskané teplovodní potrubí. Plazí se směrem k s...

Číst článek

7.9.2018

Když jsme sledovali podzim

Natáhl jsi ruku a dotkl ses mraků. Vítr je hnal po obloze a tys je chtěl jenom na chvíli zastavit. Nebo alespoň zpomalit, jako čas, který teď utíká taky příliš rychle. Potkali jsme se v j...

Číst článek