Nad jesenickými loukami už visí jaro
Z cárů šedavé mlhy vystupují siluety jesenických kopců. Vzpřímené stromy vzdorují poryvům větru. Jejich větve se kymácí ze strany na stranu a několik tenkých lístků se koupe ve zbytcích sněhu. Procházíš posmutnělou krajinou a rozrytá hnědá hlína se ti lepí na boty. Cestou dolů tě překvapí vločky sněhu. Sypou se z mraků a pomalu se snáší na mohutné balvany pokryté mechem a červeným tlejícím listím, které se zapomnělo ještě od podzimu. Ze země je cítit chlad, ale ve vzduchu už visí jaro.
Čti dál
29.8.2019
Jako by někdo roztáhl mohutnými pažemi kusy skály od sebe
Kousek od silnice, uprostřed lesa stojí zatopený lom. Dávno se v něm netěží. Teď v podvečer je tu klid. Jen ptáci a šustění stromů. Přírodní kulisa v nádherném přírodním divadle. Procház...
Číst článek
5.3.2018
Jarní tání
A tak se vydáš přes zaváté bílé pláně až k lesní pěšině, která tě klikatou soutěskou dovede pod mohutná skaliska. Spatříš dunící živel, nekonečný padající proud, jenž tě osloví svojí nez...
Číst článek
1.10.2023
Krásná diskuze v rámci festivalu Kolébka
Díky za krásnou besedu s diskuzí na téma literatura a historie: Spící paměť v Javorníku a skvělý festival Kolébka. Už teď se těším na další ročník.
Číst článek
30.8.2020
V zapomenutém kostele na konci světa
V zapomenutém kostele na konci světa jsme se jedno červnové odpoledne potkali. Celý den pršelo a venku se místo léta ukázal podzim. Půjčili jsme si klíč a večer jsme se do kostela potich...
Číst článek