← Zpět do deníku

Fvtvre - čtyřletá zpověď ve fotografiích

31.7.2018

V sobotu jsem se těšil na Colours Of Ostrava paradoxně nejvíc na dva české projekty. Oba mi jsou docela dost blízké a měl jsem možnost stát opodál, když se rodily. Hudebně stojí na opačné straně, mají vazby na stejné místo a spojují je silné osobnosti, mnoho let propletené českou scénou. Ale popořadě. Jaromíra 99, Jaroslava Rudiše a jejich Kafka band si nechám na jindy. Tady jsou Fvtvre a čtyřletá zpověď ve fotografiích. Jejich koncert mi rezonuje v hlavě ještě teď a asi ještě dlouho bude.

Někdy v červnu 2014, mi volal náš producent Amák, jestli by nemohl přijet na pár dní ke mně na chalupu s novým hudebním projektem. Založil ho Kay, frontman legendárních Sunshine spolu s Lukášem, bubeníkem The Prostitutes a Petrem, kytaristou bývalých Clou. Amák místo dobře zná. Vznikala tady pod jeho vedením naše deska Decameron Locis. Samozřejmě jsem souhlasil a tak se v pondělí 14. července 2014 objevili Fvtvre u mě v Jeseníkách.

Bylo to docela zjevení, dost odlišný věci, co jsem znal od Sunshine a The Prostitutes. Mix hardcore a punku, tedy styly, který mě vždycky dost míjely. O to víc jsem čekal na finále, které se o pár let odložilo a málem vybledlo jako polaroidová fotka, co jsem pořídil ve středu odpoledne, když kluci odjížděli.

Amák mezitím z projektu vycouval a nahradil ho Vegy. V upravené sestavě, téměř přesně po dvou letech, v pátek 22. července 2016 se zase ukázali v divokých kopcích. Po večerech se docela kalilo a žvanilo o muzice, o horách, které mají zvláštní vliv a podvědomě se cpou do projektů, co tady vznikají. Taky se povídalo o Priessnitz, jak jim na každé desce prší. Celé setkání bylo příjemné a co budu lhát, docela ovlivnilo moje nazírání nejen na hudební svět kolem. Na stejném místě, po dvou letech, vznikla opět společná fotka a mně vrtalo hlavou, jak to nakonec celé dopadne.

EP s názvem Mess vychází na podzim 2017. Opravdu syrový masakr, který Fvtvre vypouštěli po jednom tracku týden co týden. Jedna věc se mi zaryla do paměti už v Jeseníkách. Dost vyčuhuje, připomíná mi starý Sunshihne a zazněla na letošních Colours. Bonecrusher:

Jak jen pomoci těm, které milujeme? Všichni vypadáme tak dokonalí, jako tisíc shnilých semen…

Stál jsem tam jako přibitý. Naprostá smršť. A já pochopil, v čem je síla těchto tracků. Nemá smysl si ji pouštět v obýváku. Tohle se musí prožít naživo.