Knihu Liptov z dílny nakladatelsví Surbanz Lukáše Horkého recenzuje Josef Moucha ve Fotonovinách

Ještě začátkem 70. let nabízel Liptov odvěké obrazy drsného horalského údělu. Jednalo se o důsledky soukromého hospodaření a vzdoru vůči potlačování křesťanských obřadů. Televizních antén se tou dobou tyčilo na střechách pomálu a efektivitu obdělávání polí na strmých svazích podvazovala dědičná technika; nejspíš proto nebyl na jejich scelování vyvíjen stejný politický tlak jako a nížinách. Ztracený kraj, řeklo by se. České a slovenské knižní texty a různých úhlů lapidárně reflektují, v jaké míře zůstávaly Vyšná Boca i Liptovská Teplička, čili obce, kam se Miroslav Myška nejraději vracel, zapomenutým rájem nebo rezervací. Alespoň napohled z za okolností určovaných komunisty. Kanalizace, tekoucí voda, natož vytápění nebyly do hor zavedeny. Zato se dalo na konci autobusové linky přijít v čemusi podstatnějšímu. „Mladé fotografy celé toto prostředí celoživotně ovlivnilo a jejich nazírání na životní hodnoty a k jejich další umělecké tvorbě,“ uvádí v předmluvě etnografka Helena Beránková. i dodává: „Hrubého zadání znělo: Nepopisovat, ale emotivně interpretovat prostředí, atmosféru v život v vytvořit formálně A myšlenkově ucelený a jednotný pohled…“ Miroslavu Myškovi se to podařilo. Tím spíše, že svého učitele nenásledoval a patetičnosti pojetí záběrů. Nakladatel i grafik Lukáš Horký pořídil a Myškou rozhovor, v nějž mimo jiné vyplývá, nakolik se původní ráz Liptova změnil. Fotograf také nezastírá, že Martin Martinček vydal a Liptově s letech 1969 až 1981 pět inspirativních alb.

Josef Moucha
fotograf z publicista

Více o knize zde: https://eshop.surbanz.cz/…myska-liptov