Oči z hvězd a tělo z hlíny

Zaplněná hospoda do posledního místa. Sedělo se jako při absolventském koncertu. Jedna kofola a šlo se na věc. Hezky pomalu a klidně. Dlouhovlasý brýlatý pán s odrbanýma teniskama za hromadou kláves. Kdyby se narodil v jiný zemi, asi by ho čekala jiná budoucnost. Rozený Písečák propojený s Brnem, vždycky progresivní jako Progres. Futurum, Regenerace, Stromboli… Prostě toho má na triku dost a každý neznalý by si měl dát do Googlu jeho jméno.

Nejsem zarytý fanda téhle muziky. Ale je to sakra pravdivé a uvěřitelné. To co hraje, prostě hraje na výtečnou. škoda, že jsem ho nikdy neslyšel s živou partou. protože kapela se záznamu, do kterého dohráváš svůj part na klik, zní trochu divně. Ten večer jsi byl nejlepší jenom s klavírem, bez playbacku (Teď mě kamenují všichni fandové, tak promiňte). Bylo hodně vesmíru, řek, moří i světů a věčností. Romantika. Vyprávění o životě, láskách, výhrách nebo prohrách. Folk.

Na závěr zařadil Zdroj a všechno roztálo. Uvědomil jsem si, že kvůli této věci tady stojím. Foťák s dlouhým sklem i závazek reportu byly jen kusy maskovací sítě. Chtěl jsem koukat na nováckou expozituru, mávat na ruskýho prezidenta, jak přilétá do Prahy, pít čaj a cpát se tousty… Místo toho stojím u dveří dámskýho záchodu, je mi horko a poslouchám. Taky zavírám oči a v duchu si zpívám, protože tuhle věc znám na zpamět. Svlíkám úplé džíny a ocvakaný pásek. Pro tuto chvíli jsem taky folkař a nestydím se. Asi budu brečet.